payday loansPayday Loans
Turisticka organizacija Bar

In order to view this object you need Flash Player 9+ support!

Get Adobe Flash player

Powered by RS Web Solutions

VIJESTI

visitbar.org

Vítejte na oficiálních stránkách Turistické organizace Bar

Kontakt

Turistická organizace Bar

Obala 13.Jula, 85000 Bar
tel: +382 30 311 633
fax: +382 30 311 969
E-mail: [email protected]


Turistická organizace Bar

There are no translations available.

Geografski položaj

karta_opstinaPodručje Bara smješteno je u jugoistočnom dijelu Crne Gore na obali Jadranskog mora i zahvata površinu od 505 km2. Dužina morske obale iznosi 46 km, od čega su 9 km plaže, a dužinom od 65 km izlazi na Skadarsko jezero.

 

 

 

 

 

Klima

Klima Bara određena je blizinom dvije velike vodene površine (Jadransko more i Skadarsko jezero) i planinskim masivom Rumije.
Odlikuje se dugim, toplim i sušnim ljetima, a blagim i kišovitim zimama. Maksimalne srednje mjesečne temperature u julu su
23,5°C, a minimalne u januaru 8,3°C. Kupališna sezona traje od sredine maja do sredine oktobra, kada temperatura vode dostiže i do 26°C.

Stanovništvo

Na području barske opštine živi oko 40000 stanovnika skoncentrihanih uglavnom u naseljima visokog stepena urbanizacije. Pošto su sela saobraćajno veoma pristupačna, radi se o izuzetno kultivisanom Primorsko-Jezerkom području. Ova sredina poznata je po multinacionalnoj i multikonfensionalnoj strukturi stanovništva sa izgrađenim standardima tolerancije u medju ljudskim odnosima. Dobra tradicija zajedničkog bitisanja na ovom prostoru, netipična za balkansko okruženje, nije bila pomućena ni brojnim državno političkim lomovima kroz istoriju.
Zanimljivo obilježje karakteristično za stanovništvo ovoga područja je da se mikrolokaliteti međusobno razlikuju što se posebno ispoljava kroz različita folklorna obilježja. Tako, na primjer, barsko područje, ima mnoštvo narodnih nošnji kakvim se teško mogu pohvaliti ostali krajevi Crne Gore. Možda bi se, upravo kroz definiciju ''Sklad ostvaren kroz različitosti '', u najkraćem moglo okarakterisati stanovništvo barske opštine.

Istorija

bar_1571Bar je drevni grad. Malo je preciznih podataka o njegovim počecima.
Da je života na ovima prostorima bilo još u praistorijsko, ilirsko, grčko, rimsko doba potvrđuju arheološki nalazi značajnog obima i kvaliteta: ostatci neolitskog materijala pronađenog prilikom kopanja bunara u naselju Čeluga, neolitska sjekira iz Šušnja, Velja Mogila u šušnju, tumulusi u selu Ravanj, razne vaze crnofiguralnog stila itd.
Stara maslina na Mirovici predstavlja spomenik prirode koji svjedoči da je prije više od 2000 godina bilo organizovanih naselja na ovim prostorima.
Porijeklo njegovog imena različito se tumači. Grčki naziv mu je Antibareos, rimski Antibarum, slovensko ime Bar.
Živio je burnu i zanimljivu, “slavnu” i tragičnu istoriju, o čemu svjedoče česta smjenjivanja osvajača i vladara.
Početkom VII vijeka naseljavaju ga Sloveni. U IX vijeku bio je u rukama zetskih vladara koji su osnovali prvu slovensku državu. Prestonica kneza Vladimira bila je u Krajini (Ostros). U IX i X vijeku pripadao je vizantinskoj temi Dirahion - Prevalis.
555px-DUKLJA_iz_1050.godineGodine 1042. oslobađa ga zetski vladar Vojislav, porazivši u čuvenoj “Barskoj bitci” na padinama Rumije, golemu vizantijsku vojsku. Sin kneza Vojislava, Mihailo je 1077. godine ovdje krunisan za kralja, dobivši kraljevske oznake od pape. Njegov sin i nasljednik Bodin gospodari Barom (oko 1082. - 1101. godine). Upornim Bodinovim zalaganjem Barska biskupija 1089. godine dobija potvrdu nadbiskupije i tada Bar postaje crkveni centar Bodinove države.
Sredinom XI vijeka pripao je Duklji a poslije opet Vizantiji do 1183. godine kada je sa ostalom Zetom ušao u sastav države Nemanjića. Pod vlašću dinastije Nemanjića bio je do 1360. godine. Za to vrijeme doživljava svoj najveći procvat. Imao je gradsku autonomiju, Statut, grb, kovao je i svoj novac. Stevan Nemanja Prvovjenčani u biografiji svoga oca pominje “Slavni grad Bar” i to je prvi zapisani slovenski naziv grada.
Šezdesetih godina XIV vijeka, Bar prihvata vrhovnu vlast Balšića, čija je porodica stvarala samostalnu teritoriju u oblasti Skadra. Jelena, Đurađeva udovica i Balša III Bar smatraju svojom prijestonicom.
Početkom XV vijeka, počinju vremena ratova i oblasnih gospodara. Bar prelazi iz ruku u ruke: od 1404. godine Mlečana, od 1412. godine ponovo Balšića, od 1421. godine despota Stefana Lazarevića, a od 1427. godine despota Đurđa Brankovića - kada Bar ponovo biva prijestolnica Zete.
Već 1443. godine, Mlečani konačno osvajaju grad sa priobalnim krajevima, oduzevši ga od Stefana Vukčića Kosače, da bi ga Turci osvojili 1571. godine pod čijom vlašću ostaje 307 godina, sve do 1878. godine, kada grad oslobađaju Crnogorci. Prilikom oslobađanja, Bar je prilično porušen. Tada se dio stanovništva preselio uz samu obalu - Pristan, gdje je i nastao Novi grad početkom XX vijeka.
Ministarski savjet Knjaževine Crne Gore 1908. godine donio je odluku da se nova varoš čija je izgradnja upravo počinjala, nazove Bar.U Baru je u XII vijeku nastao čuveni “Ljetopis popa Dukljanina” ili “Barski rodoslov”, literarno-istorijski spis, najstariji dokument te vrste u kulturi Južnih Slovena. U njemu je izloženo narodno kazivanje i istorijske legende od dolaska Slovena do sredine XII vijeka, zadržavajući se najviše na prošlosti Zete.

Flora i fauna

maslinjaciOpština Bar raspolaže sa raznovrsnom florom i faunom. Tip vegetacije koji dominira u priobalnom dijelu Balu je makija. Sjevernije, prema planinskim masivima: Sutormana, Lisinja i Rumije nalaze se mješovite hrastovo - bukove šume. Makiju barskog primorja čine: hrast crnika, lovor, mirita, žukva, oleander, glog, trnjina, drača, kostrika, asparagus itd.
Citrusi (mandarina, pomorandža, limun), nar (šipak), maslina, vinova loza i smokva su karakteristične biljene kulture Bara. Turistički atraktivne su Stara maslina na Mirovici i Gingo bilboa u parku Dvorca kralja Nikole.Na teritoriji barske opštine žive razne vrste: riba, vodozemaca, ptica, sisara i atraktivni predstavnici beskičmenjaka. Najznačajniji dio Bara, po bogatoj ornitofauni je basen Skadarskog jezera. Skadarsko jezero naseljava oko 270 vrsta ptica, a posebno je značajan pelikan, kao malobrojna i rijetka ptica.

3Atraktivni lokaliteti koji obiluju sa divljačima (zec, lisica, vuk, jazavac, divlja svinja) su Ostros, Lisinj, Sutorman, Rumija i Sozina.
Veliko bogatstvo Bara čine flora i fauna mora. U priobalnom djelu živerazne vrste: školjki, puževa, bodljokožaca, glavonošaca, rakova- koji imaju kvalitetno i zdravo meso.
Barska opština je u ekološkom pogledu primjer zdrave sredine bez zagađivača i kao takva je vrlo atraktivna za razvoj raznih vrsta turizma.




Zaštitnik grada Bara

Sveti_DjordjeSVETI ĐORĐE je bio srednjevjekovni zaštitnik grada Bara. Njemu je posvećena velika katedrala sagrađena u XII vijeku

karta_opstinaKraj okolo Baru se nachází v jihozápadní části Černé Hory na březích Jadranského moře a zaujímá povrch o velikosti 505 km². Délka mořského pobřeží činí 46 km, z čehož devět km jsou pláže. 65 kilometrů dlouhý, povlovný spád krajiny končí na březích Skadarského jezera
Podnebí Barského kraje je dáno sousedstvím dvou velkých vodních ploch - Jadranského moře a Skadarského jezera – a horským pásmem Rumije. Vyznačuje se dlouhými, teplými a suchými léty a mírnými, deštivými zimami. Nejvyšší průměrné měsíční teploty v červenci dosahují hranice 23, 5ºC. Nejnižší teploty v lednu jsou 8, 5 ºC. Plavecká sezóna trvá od poloviny května do poloviny října. Tou dobou má voda teplotu až 26 ºC.
V okresu Bar žije přibližně 40 000 obyvatel. Osídlení je soustředěno zejména v osadách výrazně městského typu. Protože jsou vesnice snadno přístupné z dopravních tepen, celý kraj je intenzivně využitý a půda tohoto přímořského a jezerního kraje je zemědělsky obdělávána. Prostředí tohoto kraje je známo mnohonárodnostním obyvatelstvem několika náboženských vyznání, které žije po staletí v duchu tradic snášenlivosti. Letitý návyk soužití vzájemně se respektujících kultur, netypický pro balkánské prostředí u sousedů, se nenarušil ani v důsledku dramatických politických událostí a státních převratů, do kterých v průběhu dějin docházelo.
Zajímavá okolnost, typická pro obyvatelstvo kraje, je ta, že se mikrolokality mezi sebou výrazně liší. Tato odlišnost se projevuje v odlišných lidových zvyklostech. Tak se na příklad v barském kraji vyskytuje tolik typů lidových krojů v počtu, jakým se nemůže pochlubit žádný jiný kraj v Černé Hoře. Tuto rozmanitost nejlépe vystihuje výraz „soulad rozdílů“, typický pro místní obyvatele.
bar_1571Bar je starobylé město. O jeho počátcích existuje málo spolehlivých údajů.
Přítomnost života a osídlení v těchto krajích už v prahistorickém, a dále ilyrském, řeckém a římském období dokazují archeologické vykopávky a naleziště velkého rozsahu a vysoké kvality. Jmenujme alespoň pozůstatky neolitického sídliště, objevené u příležitosti hloubení studny ve vsi Čeluga, sekyru z období neolitu nalezenou na území Šušanju, velkou mohylu tamtéž, náhrobky ve vsi Ravanj, různé vázy vyrobené technikou černých figur a podobně.
Starý olivovník v Mirovici je chráněná přírodní pamětihodnost, která je důkazem toho, že zde už před více než dvěma tisíci lety existovala uspořádaná sídliště.
Původ jména Bar se vysvětluje různě. Řecký název zní Αντιβαρεος (Antibareos), římský Antibarum, slovanský - Bar.
Město má pohnuté a zajímavé, slavné a tragické dějiny, v jejichž průběhu tu často docházelo ke střídání dobyvatelů a panovníků.
Začátkem VII. století bylo město osídleno Slovany. V IX. století bylo podřízeno panovníkům Zety, kteří tu založili první slovanský stát v zemi. Sídelní město knížete Vladimíra bylo v Krajině (Ostrosu). V IX. a X. století byl kraj začleněn do byzantské provincie („tématu“) Dyrrhachion – Praevalis.

555px-DUKLJA_iz_1050.godineRoku 1042 ve známé bitvě na svazích Rumije zvítězil zetský panovník Vojislav nad početným byzantským vojskem. Tato bitva vešla do dějin pod názvem Bitva u Baru. Zde byl roku 1077 korunován na krále syn knížete Vojislava Michajlo. Královské korunovační insignie mu propůjčil Papež. Michajlův syn a následník Bodin byl pánem Baru v letech 1082 – 1101. Díky Bodinovu vytrvalému úsilí obdrželo roku 1089 Barské biskupství povýšení na nadbiskupství. Tehdy se Bar stal církevním střediskem Bodinova království.
V polovině XI. století se Bar stal součástí království Duklja a posléze znovu Byzance, pod jejíž vládou setrval do roku 1183. Toho roku byl spolu s celým královstvím Zeta začleněn do království pod vládou dynastie Nemanjičů. Součástí tohoto království byl do roku 1360. Toto období se považuje za období největšího rozmachu města. Během těchto let byl Bar autonomní městská komuna. měl svůj vlastní zákoník, erb, ba dokonce i vlastní oběživo. Stefan Nemanja “Prvovjenčani“ v oslavném životopisu svého otce mluví o „slavném městu Baru“. To je první zápis jeho slovanského názvu.
V 60. letech XIV. století uznal Bar za své vladaře Balšiće, mocný rod, který usiloval o vytvoření samostatného územního celku v krajinách okolo Skadru. Jelena, vdova Đurađa Balšiće, a Balša III. považovali Bar za své sídelní město.
Začátkem XV. století nastaly časy válek a vlády místních mocných baronů. Bar v těchto dobách často střídal pány: od roku 1404 byl benátským dominiem, od roku 1412 ho znovu získali Balšićové, od roku 1421 padl do rukou despoty Stefana Lazareviće a od roku 1427 despoty Đurđa Brankoviće, za jehož vlády se znovu stal hlavním městem státu Zeta.
Ale již roku 1443 se Benátky zmocnily města včetně přímořských krajů na úkor vévody Stefana Vukčića Kosače. Roku 1571 město dobylo turecké vojsko. Bar zůstal pod tureckým panstvím 307 let, až do roku 1878, kdy byl osvobozen černohorskými vojenskými oddíly. V průběhu dobývání bylo město značně poškozeno. Tehdy se část obyvatelstva přestěhovala z původního městského jádra na břeh moře – Pristan, kde začátkem XX. století vzniklo nové město.
Rada ministrů Knížectví Černá Hora roku 1908 vydala vyhlášku, kterou se nově vznikající město nazvalo Bar.
V Baru ve XII. století vznikl známý «Letopis popa Dukljanina» neboli «Barský rodokmen», literárně – historický spis a nejstarší dílo tohoto druhu v kultuře Jižního Slovanstva. Spis se zabývá lidovým podáním a historickými pověstmi od příchodu Slovanů do poloviny XII. století, přičemž nejvíce pozornosti věnuje dějinám Zety.
maslinjaciKraj okolo Baru se vyznačuje rozmanitou flórou a faunou. Typ vegetace, který převládá v pobřežní části kraje, je křovinatý porost. Směrem na sever, v oblasti horských masívů Sutormanu, Lisinja a Rumije rostou smíšené dubové a bukové lesy. V přímoří rostou zejména vavříny, myrta, oleandr, hloh, trnka, asparagus a jiné. Citrusy (mandarinkovníky, pomerančovníky, citrónovníky), granátový strom, olivovník, vinná réva a fíkovník jsou typické ukázky rostlinné vegetace okolí Baru. Pro turisty je zajímavá stará oliva na Mirovici a Gingo biloba v parku paláce krále Nikoly. Na území barského kraje žijí různé druhy ryb, obojživelníků, plazů, ptáků, savců a vzácných druhů bezobratlých. Nejvíce vyniká bohatstvím ptactva Skadarské jezero, kde žije 270 druhů ptactva, z nichž nejvýznamnější je pelikán, vzácně se vyskytující druh. Milovníky myslivosti lákají také loviště divé zvěře (zajíc, jezevec, liška, vlk, divočák) na Ostrosu, Rumiji, Lisinju, Sutormanu a Sozině.

3Bar je také bohatý na mořskou flóru a faunu. V pobřežním pásmu žijí různé živočišné druhy: škeble, mušle, plži, ježci, hlavonožci, raci. Tyto druhy jsou také zdrojem zdravého a kvalitního masa, i když ne vždy jsou využívány nejlepším způsobem.
Kraj v okolí Baru je z ekologického hlediska příklad zdravého životního prostředí bez znečišťujících zdrojů a z tohoto důvodu je velice vhodný pro různé druhy turistiky.
Sveti_DjordjeVe středověku byl ochráncem města SVATÝ JIŘÍ. Je mu zasvěcena velká katedrála, která byla vybudována ve XII. století. Katedrála Sv. Jiří byla místem korunovace panovníků království Duklja.

Pověst o granátu z Crmnice barvy červeného vína

Na místě, kde je vesnice Brijege v Crmnici, se skrývá před zubem času a lidskou pozorností malé náleziště krystalů rudého zbarvení – granátů. Granáty mají velikost pepřového zrna, s šestnácti fasetami a satelitem. Všechny jsou stejné a všechny spadají do skupiny spesarina.
Podle pověsti ještě ve starověku v období vinobraní nosívala vybraná panna první stočené víno ve džbánu na hlavě a rozlévala ho v lese na znamení díkuvzdání bohyni Zemi. Jednu pannu však na cestě k cíli zastihla noc. Ani světlo měsíce jí nepomáhalo najít cestu a dívka zabloudila. Když se ocitla v neznámé končině, plné temných stínů, dívka zkameněla strachy, pustila džbán, ten se rozbil na padrť a na místě, kde vyteklo víno, nitro země vykouzlilo granáty barvy vylitého vína.
Dosavadní tradice se tak přerušila, aby na její místo nastoupila nová: tak se jako záruka plodnosti a dobré sklizně sbírají krystalky granátů a schraňují se v prvním toho roku stočeném džbánu vína.

Pověst o vílách, vílích penězích a vílině jeskyni

slPověst o vílách, víliných penězích a Vílině jeskyni souvisí s místem Asprice, na svazích pohoří Sutorman, v kamenitých, na vodu a lesy bohatých kopcích nad Barem.
Víly žily rozptýleny všude po horách, ale jejich místo setkávání byla jeskyně, zvaná Vílina jeskyně. Je těžko přístupná, umístěná na skále pod sutormanskou horou Lonac (1004 m nadmořské výšky). Podle lidové pověsti se nikdy nikomu nepodařilo vejít do jeskyně, kromě Iva Dragišiće z vesnice Limljani v XIX. století.
Jak vyprávěl svým potomkům, když se spustil do jeskyně na provaze, přivázaném ke kmeni, uviděl v přední části jeskyně kulatý kamenný stůl, kamenné koryto, ve kterém se zadělávalo těsto na chléb, a jídelní náčiní. Do druhé části jeskyně nesměl vstoupit, protože ho víly varovaly, že pokud to udělá, na celou jeho vesnici padne kletba.
Pověst praví, a lidové podání přenáší vyprávění z pokolení na pokolení, jak krásné a pilné víly rády poskytovaly pomoc mrzákům, osamělým a nešťastníkům tak, že za noci dokončovaly práce, které tito lidé za dne nestihli nebo neměli sílu dokončit. Víly lidem radily, napomínaly je a utěšovaly, opatrovaly sutormanské prameny a studánky, mstily se a jasnými znameními hrozily podvodníkům a lhářům, přátelily se s pastýři a hlídaly stáda.
Vypráví se, že jednou, když se jedna víla vracela od člověka, který žil sám, a ona mu pomáhala s přípravou jídla, ji spatřili mladí venkovští chasníci. Proto se víly, které podle lidové pověsti nesmí spatřit lidské oko za dne, rozhodly opustit kraj a svoji jeskyni. Spatřená víla prohlásila: «Při všech 365 sutormanských pramenech, pro nás tu již není místa!» Nato se víly sebraly a za sebou zanechaly svoje hory a svoji jeskyni.
Ale protože si přály, aby na ně lid pamatoval v dobrém, na odchodu za sebou házely vílí penízky, a přisoudily každému, kdo najde jeden takový penízek, aby ho štěstí provázelo po celý život.
Je těžké povšimnout si vílina penízku, najít ho. Najít štěstí není snadné.
Spolu se zvláštním a nezapomenutelným zážitkem při hledání vílího penízku je kraj, kam se za ním vypravíte na výlet, půvabný sám o sobě, pro mnohé vodní zdroje, potůčky, léčivé prameny a vzduch, který voní po bukových a dubových lesích pohoří Sutorman.

Legenda o kříži Sv. Vladimíra a lásce v Vladimíra a Kosary

krst-sv-vladimiraKříž Svatého Vladimíra ochraňuje rodina Androvićů jako vzácnou relikvii. Každý rok, na svátek Sv. Trojice, se kříž vynáší na vrcholek Rumije, na místo, kde kdysi, podle lidové pověsti, stál kostel. Mezi lidem se zachovala zvyklost, že každý, kdo se účastní procesí, nese kámen. Lidová pověst totiž praví, že se kostel sám od sebe znovu postaví, až bude kamení dostatek. Průvodu se zúčastní věřící tří náboženství – pravoslavní, katolíci i muslimové.
Kříž byl nalezen po zřícení kostela Sv. Marie a dnes je majetkem rodiny Androvićů. Je dlouhý 45 cm, široký 38 cm a tloušťky 2, 5 cm. Je zhotoven ze dřeva a pobit pozlacenými plátky. Místo, kde ho rodina ochraňuje, znají jen dva nejstarší příslušníci rodu.
Kříž má souvislost s osobností dukljanského knížete Vladimíra (980 – 1016), jehož sídelní město bylo v Krajině (Ostrosu). Kníže Vladimír byl zajat ve válce s makedonským carem Samuelem roku 997 a zavlečen jako zajatec do žaláře v Prespě. Do sličného dukljanského knížete se zamilovala dcera cara Samuela, Teodora (Kosara), které se kníže zdál «sladší než medový plást». Pohrozila otci, že skočí do jezera a utopí se, jestliže ji za Vladimíra neprovdá. Krátce poté Vladimír a Kosara uzavřeli manželství a žili v paláci blízko kláštera Prečista Krajinska na Skadarském jezeře.
Když zemřel car Samuel, jeho následníkem se stal Vladislav. Ten brzo po převzetí trůnu pozval knížete Vladimíra na návštěvu do Prespy a na znamení záruky osobní bezpečnosti mu poslal zlatý kříž. Vladimír si byl vědom, že Vladislav je vrtkavé povahy, a proto ho požádal o zaslání dřevěného kříže, protože «na takovém byl ukřižován Spasitel». Vladislav vyslal tři mnichy s dřevěným křížem, ale když Vladimír nakonec přicestoval do Prespy, byl zabit na prahu tamějšího kostela. V okamžiku vraždy držel v ruce dřevěný kříž a s ním je v Prespě i pochován.
Vladimírova žena Kosara nechala přemístit jeho tělo do kláštera Prečista Krajinska, stala se jeptiškou a na vlastní žádost byla pohřbena vedle knížete. Kníže Vladimír byl prohlášen za svatého.

vladimir-i-kosara

TOP 3 Pravna lica


Hotel MD - Susanj
Hotel MD - S...
Hotel SIDRO - Bar
Hotel SIDRO ...
Ulica 9. Januara - Stari Bar
Ulica 9. Jan...

TOP 3 Fizicka lica


Michael Bader - Utjeha
Michael Bade...
Zorica Marincic - Susanj
Zorica Marin...
Olga Masonicic - Polje
Olga Masonic...

Montenegro INFO

kód státu: ME (MNE)
světadíl: Europe
hlavní město: Podgorica
měna: EURO €
členství v EU: ne
členství v NATO: ne
GSM: 900/1800
electrické napětí: 220V/50Hz
VÍZA: Do Černé Hory vízum nepotřebujete.

Bar INFO

GPS: 42º06'N 019º06' E
povrch:505 km2
nadmořská výšk: 4m-1593m
počet obyvate: >40000
molo: 1050 míst pro kotvení
Pobřežní čára: moře 46km
                            jezero 65km
mezinárodní volací kód země +382
mezinárodní volací kód města Bar 030
(+38230xxxxxx)

MRCC barradio (9833)
VHF ch16, ch24
VHF DSC ch70
MF 2182KHz
MF DSC 2187.5KHz

POVEZANOST
SPOJENÍ
Letištěi
Cestující, kteří do Černé Hory zavítají letecky, jsou k disposici dvě letiště: v Podgorici a v Tivatu.
Letiště Golubovci - Podgorica se nachází 41km od Baru.
Letiště Tivat je vzdáleno 58 km od Baru.

Plavební trasy:
Ferryiboaty pravidelně zajišťují přepravu na linkách:
Bar-Bari-Bar,
Bar-Ankona-Bar.
Přístav Bar

Železniční přeprava
Železniční soupravy jezdí na kolejnicích normálního standartu. Hlavní železniční trasy jsou úsek Bar-Podgorica-Beograd-Subotica s odbočkou Podgorica-Nikšič.

Silníční síť
Celková délka silníčních komunikací v Černé Hoře činí 5.174 km. Dva nejdůležitější úseky jsou Jadranská magistrála od Igala do Ulcinju (podél pobřeží) a silniční úsek Petrovac na moru - Podgorica - Kolašin - Bijelo Polje - hranice se Srbskem (spojuje sever a jih Republiky). Spojení se sever prudce zlepšilo vybudování tunelu Sozina.